Brenda WestBohemia Star

Dysplazie

 

Dysplazie kyčelního kloubu

     Dysplazie kyčelního kloubu (DKK)  je velmi závažné, geneticky podmíněné onemocnění vývojového charakteru, která byla u psa poprvé popsána ve 30 letech. Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa elementární význam. U DKK navzájem neodpovídá tvar kloubní hlavice a kloubní jamky, respektive hlava je v jamce usazena jen volně. Následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu a tím dochází k nadměrnému opotřebení, jež se projevuje vznikem artrózy, což je závažnost tohoto onemocnění Následkem bývají silné bolesti a poruchy funkce kloubu. Chybný vývoj kloubů se může vyskytovat v různých stupních. Onemocnění lze prokazatelně zjistit RTG vyšetřením po ukončení vývoje kosterní soustavy.

  PŘÍZNAKY

bullet únava po déle trvající zátěži
bullet bolestivost
bullet natahování pánevních končetiny vzad
bullet snaha o odlehčování
bullet kymácivá chůze
bullet omezení hybnosti
bullet atrofie svaloviny pánevní končetin

      Neochota nebo neschopnost vystoupit po schodech, ztížené vstávání ze sedu nebo z polohy vleže, poskakování, podobné běhu zajíce, při zrychleném tempu, kulhání po námaze, vratký krok, chrupavé zvuky při chůzi a mnoho dalšího. V zásadě platí, že kyčelní klouby jsou slabinou takto postižených psů a mohou se i při normální aktivitě poranit snáz, než u zdravých jedinců (např. seskokem z pohovky nebo trochu drsnějším skotačením s kamarády)

PREVENCE

      Bylo prokázáno, že za vznik příznaků DKK mohou mít vliv i faktory životního prostředí psa. Proto je důležité ve výživě dodržovat hlavní zásady kvalitního krmení s důrazem především na úroveň a vzájemný poměr vápníku a fosforu. Z vitamínů mají na vývoj kostry důležitý vliv především vitamíny A a D. Jako preventivní opatření proti vývinu kyčelního kloubu se proto doporučuje podávat psovi během růstu omezené množství potravy s vyváženým obsahem jednotlivých živin, přičemž komerční kompletní krmiva pro mladé psy by se neměla doplňovat žádnými doplňkovými minerály a vitamínovými přípravky.

      Velké množství onemocnění kostry psa bývá způsobeno u rostoucího štěněte nadměrným přísunem energie, jde tedy o získaná onemocnění. O kritickou fázi se jedná při dosažení cca 6.měsíce věku, kdy končí hlavní růstová fáze a tělo psa dorostlo zhruba 80 % své tělesné výšky. Přirozeně, že nyní kosti ještě nejsou zralé a jsou nedostatečně mineralizované. To je naprosto fyziologický jev, kdy kostní buňky nejdříve rostou a postupně se v nich ukládají minerální látky, tzv. mineralizují. U velkých a obřích plemen psů proto kostra zcela dozrává až ve věku cca 18. měsíců. Proto příliš velké množství energie urychluje růst velikosti kostí a tělesných rozměrů psa, aniž by mohla držet s tímto překotným růstem krok také mineralizace kostí. Následek je nasnadě: měkčí kosti se potýkají se zvýšenou tělesnou hmotností a vznik růstových poruch je pak nevyhnutelný.  To znamená, že bychom měli štěňata vždy odchovat restriktivně, štěňata by tedy v období růstu neměla nikdy dostávat nadbytek energie.

      Rozhodně se mladý pes nesmí fyzicky přetěžovat a ve výcviku se doporučuje vynechat minimálně do jednoho roku věku přeskoky, nevhodný je také např. intenzivní výcvik agility, dlouhé běhání u kola, či tahání nákladu. Na vývoj kyčelního kloubu, než jen pouhé množství pohybu,  má podle posledních výzkumů i druh povrchu, na kterém se pes pohybuje během prvního roku svého života.

LÉČBA

      Postižení jedinci více či méně trpí silně bolestivým omezením hybnosti pánevních končetin, jejíchž zpravidla jedinou možností léčby v případě akutních potíží, kromě operace, je izolace psa na určitou dobu v malém prostoru se zamezením jakéhokoli pohybu. Veterinární lékař většinou předepíše analgetika, která snižují bolesti. Ale je velmi důležité také psu podávat chondroprotetivy, což jsou prostředky pro regeneraci chrupavky a obnovující i její funkčnost.

Pokud však léčba medikamenty nepomáhá, přistupuje se k chirurgickému zákroku. Nejúčinější, avšak finančně nejnáročnější je kompletní výměna kyčelního kloubu.

ZÁVĚREM

     Musíme se uvědomit, že diagnóza DKK rozhodně neznamená automatický rozsudek smrti pro psa! Protože DKK je polygenně děděný jev, mohou se projevy tohoto onemocnění velmi silně lišit. Někteří psi nebudou mít žádné nebo jen velmi nepodstatné problémy a DKK u nich objevíme jen náhodou. Jiní psi mohou mít více bolestí, ale jejich potíže lze poměrně lehce zvládnout přiměřenými cviky a opatrně podávanými prostředky, tlumícími bolest (pod dohledem zvěrolékaře!).

     Obecně platí, že nemocným psům je třeba bránit v jakýchkoliv skocích a jiných nárazových zatíženích kloubů, ale také že se postaráme o silný rozvoj svalů v okolí kloubů, což může snížit tlak na klouby a tím i subjektivní problémy psa. Proto je vhodné se psem pravidelně cvičit. Na prvním místě je plavání, protože má pří nejmenší zátěži kloubů nejpříznivější vliv na vývoj svalů psa.

Jednak vyvážená výživa, tak i přiměřený pohyb mají značný vliv, nikoliv zásadní, na konečný stupeň klinického projevu DKK, zjištěný při rentgenodiagnostice DKK v příslušném věku psa. Základní geneticky danou predispozici vůbec nezmění a neodstraní, ale u postižených jedinců významně ovlivní nejen stupeň pozitivity DKK, ale ve svém důsledku také stupeň klinických příznaků a pohybových obtíží psa.Dnes však existují možnosti, jak vysokému stupni finálního projevu DKK předejít, nebo jak jeho důsledky zmírnit. Řešením je zdravá a vyvážená výživa a zdravý životní styl.

 

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.